Dobry den, pred sedmi mesici me a meho syna opustil partner po jedenáctiletém krásném vztahu. Rozchod byl pro mě hodně nečekaný a rychlý. Jediný důvod, který uvedl, byl, že se zamiloval, i když mě má stále rád, já jsem prý nedělala nic špatně. Našel si o 11let mladší přítelkyni. I přes sliby, že nám bude pomáhat, a že na jeho skvělém vztahu k (nevlastnímu) synovi se nic nemění, ani s jedním z nás z vlastní iniciativy víceméně nekomunikuje. Já jsem bývala dříve člověk, který se dokázal radovat z každého dne a z každé maličkosti. Posledních sedm měsíců žiju v jakémsi pohotovostním stavu, jdu do práce, uvařím, snažím se utáhnout živobytí a situaci, do které jsem se díky tomu dostala ... ale nejsem šťastná, nedokážu zpátky najít radost a smysl života, občas chci všechno vzdát. Je to na mě už dlouhá doba. Před známými už se tvářím, jakože už jsem v pohodě, abych si je neodehnala mojí špatnou náladou. Ale uvnitř mám bolest a prázdno. Přečetla jsem spoustu článků a knih o pozitivním myšlení, apod., ale nic mi nepomohlo. Svého expartnera mám stále moc ráda a přeji mu štěstí. Jak mám ale najít zpátky svojí radost ze života já? Děkuji za radu.

Akceptovaná odpověď

pátek, září 25 2015, 12:40 PM - #trvalý odkaz